Původně jsem chtěl teneto příspěvek koncipovat jako terapii na akutní deziluzi z úrovně marketingového myšlení některých českých brand manažerů. Ale potom jsem si uvědomil, že oni sami - a jejich problém - jsou součástí většího problému, který stojí za to pojmenovat. A taky jsem už mezitím trochu vychladl.
Reklama je pokus o údržbu - našeho třistaletého karteziánského kritického rozumu. To, jak reklamu plánujeme, "testujeme", vyrábíme a prodáváme vypovídá daleko více o naší víře v ideologii západního kritického rozumu než o znalosti mechanismů rozhodování u spotřebitelů (často nezřetelných až temných). A tak kvalitní marketingový manažer či brand manažer staví svoji argumentaci o té či oné výseči marketingového mixu na podobných pilířích jako například kvalitář ze Škodovky nebo inženýr v Textilaně: že toto je rozumné místo plné rozumných lidí, kteří váží nejen svá slova, ale rovněž své myšlenky, nakupovat chodí se seznamem atributů, které by jejich ideální produkt měl splňovat, umí na požádání své chování vysvětlit, přecházejí na zelenou a platí daně. Vysoce virulentní zrníčka ne-normality, skryté masivy ledovců podvědomí, brutální boj informačních memů o místečko na slunci - nic z toto nemá v racionalizačním inventáři kvalitního manažera místo. Jak by se jinak nastavovaly kápéíčka? A nejde nakonec i to podvědomí nějak vhodně parametrizovat? Co? Nedohodneme se?
Pojďme sledovat českou reklamu jako sebezáchovný pokus o reprodukci jednoho velkého západního paradigmatu. Či, v našem lokálním podání, jako karikaturu tohoto pokusu.
