Idealisti

Spousty aut, smog, mraky lidí. To jsou asociace, kterými asi většina Čechů odpoví na otázku, jaké jsou problémy v Praze. Jaké má ovšem Pražák bydlící v té, či oné pražské čtvrti potíže se svým každodenním životem na veřejnosti? Občanské sdružení Za lepší život v Praze se rozhodlo odpoutat od domněnek a předpokladů a podívat se na tuto problematiku přímo optikou lidí bydlících v Praze. Idealisti se vzhledem ke své filosofii snaží podporovat smysluplné projekty vedoucí ke zlepšení života obecně. Když nás občanské sdružení s tímto zadáním před několika měsíci oslovilo, neváhali jsme a pustili se do výzkumných prací.

Projekt jsme pojali primárně jako etnografickou studii. Účastníky výzkumu jsme zapojili přímo do realizace sběru dat: rodilí i “naplavení” Pražáci z různých městských částí a typů obydlí měli za úkol fotit problémy, se kterými se potýkají ve veřejném prostoru v místě svého bydliště, práce či volnočasové aktivity, a to v různou denní i noční dobu. Díky etnografii jsme se tak na problémy podívali přímo v centru jejich dění a očima jeho aktérů. Vedle fotodeníčku jsme potom s těmito lidmi skupinově diskutovali jednak o problémech vizualizovaných na fotografiích, vybraných na základě frekvenční analýzy, jednak o dalších tématech, které účastníci výzkumu považovali za problematické.

Subjektivní pohled získaný kvalitativní analýzou fotografií a skupinových diskusí jsme potom rozšířili o perspektivu současných urbánních lifestylových trendů, a vnesli tak kontext probíhajících sociálních a kulturních pohybů. Provedli jsme rešerši existujících globálních trendů (zdrojem byl např. trendwatching.com nebo psfk.com) a pomocí skupiny trendspotterů z našeho spřáteleného marketingového think tanku Young Heads jsme se následně snažili identifikovat jejich lokální podobu. Jejich projekcí jsme nahlédli do blízké i vzdálenější budoucnosti Pražanů. Zatímco podstatná část Pražáků běžně uniká ve volných chvílích z města do přírody, trend v angličtině nazývaný ownerless, kdy lidé hledají pomíjivé zážitky a pohodlí a odklánějí se od tradičního vlastnictví, které zahrnuje určitou míru zodpovědnosti a závazků, je spíše teprve v nížinách své křivky. Díky trendové studii vznikl poměrně unikátní pohled na současné životněstylové proměny městského života.

A co jsme zjistili? Pražáky nejvíce trápí čtyři kategorie problémů. Prvním z nich je nepořádek v ulicích – typicky odpadem “přetékající” popelnice a kontejnery společně se psími exkrementy a cigaretovými nedopalky. U posledně jmenovaného problému se ale ukázalo, že k vyhazování nedopalků jsou lidé v Praze mnohem více tolerantnější než k vyhazování jiných drobných odpadků. Nepřekvapivě se ukázalo, že lidé, kteří žijí v Praze kratší dobu, jsou na tyto vizuální nedostatečnosti více citliví. Stejně tak jsme odhalili několik z hlediska tohoto problémů pražských oáz a existence sice sousedících, ale zcela rozdílných světů, jako jsou “čisté” Vinohrady a “špinavé” Vršovice.

Chátrající budovy byly problémem číslo dvě, a to zejména v centru města. Účastníci jej vnímali jako vážné riziko narušení ideálního obrazu Prahy, a tak snížení jeho atraktivity pro turisty – tedy jako ekonomické ohrožení. Jinými zmiňovanými faktory byla otázka bezpečí a vizuálního vjemu. Proces stárnutí, během kterého se redukuje historická a kulturní hodnota nositele, jež je součástí našeho veřejného prostoru, vyvolával velmi intenzivní emocionální reakce. Pojmenovali tak účastníci první náznaky upadajícího města, jak prohlásil architekt Jan Aulík při panelové diskusi, která při příležitosti prezentace závěrů výzkumu proběhla v Hubu? A tak prožívají ohrožení své vlastní identity, splývající s okolním světem?

Problém jmenovaný jako třetí nejzávažnější byly graffiti a tagy, přičemž vnímání těchto dvou termínů se poměrně hodně hodnotově liší. Zatímco s graffiti nemají obyvatelé města Praha problém, neobjeví-li se na fasádách historicky cenných budov, tagy jsou a priori pokládány za špatné. Někteří účastníci výzkumu vyzdvihovali dokonce uměleckou hodnotu graffiti. Za hybatele nevítaného tagování domů byla převážně označena existence restrikcí, které motivují tvůrce k realizování své vlastní identity skze její extenzi do veřejných prostor.

Lidé bydlící v okrajových čtvrtích, tvořených většinou panelovou zástavbou, poukázali na problém nevyužitých ploch a venkovních prostranství. Tato čtvrtá potíž života v Praze se pojila s negativním vnímáním developerských firem (“oni”), kteří místo revitalizace dané lokace jako například parku naplňujícího naše potřeby (“my”) místo zastaví něčím jiným, cizím pro jiné a cizí za účelem svého osobního profitu.

Jak trefně shrnula sociální a ekonomická geografička Eva Heřmanová v komentáři v brožuře, kterou vydalo občanské sdružení Za lepší život v Praze, všechny jmenované kategorie problémů se vztahovaly hlavně k užšímu žitému prostoru obyvatel města Prahy určeného bydlištěm. Faktory pokrývající celé město, jako je problém parkování nebo kvality ovzduší, se ukázaly jako spíše “neviditelné”: Specifickým zjištěním je tedy asi celkově větší důraz, který Pražané kladou na estetičnost a harmoničnost prostředí než na jeho funkčnost, kterou vnímají až jako sekundární.

Nás na projektu zaujala jedna věc: velmi pasivní přístup účastníků k možnému řešení problémů. Pražané různých věkových kategorií, se kterými jsme výzkum uskutečnili, prokázali povětšinou velmi nízkou míru vlastní občanské aktivizace a angažovanosti v hledání a realizaci způsobů, jak problémům čelit. Tento projekt měl být “otevírákem” pro širší veřejnou diskusi negativních zkušeností každodenního života v Praze. Přejeme si tedy, aby mediální pozornost, které se projektu dostalo, nezůstala jen u jednorázového komentování stavu, ale pokračovala kontinuální komunikací a kritickou diskusí problémů, jež zapříčiňují převážně sami pražští obyvatelé. Ta kapitulace je nesnesitelná. Jsme prostě Idealisti.