Proč se na některých diskusních fórech živě diskutuje a proč některé blogy mají na kontě "0 komentářů"? Faktorů, které mají na míru intenzity konverzace mezi uživateli-čtenáři a daným obsahem vliv, může být několik. Jmenujme například kvalitu, atraktivitu a relevanci daného obsahu nebo tématu, známost, blízkost či nastavení komunikačního prostředí (např. zda je design či navigace webové stránky pro uživatele příjemný, zda je komunikační prostor naplněn předchozími hovory a nezeje prázdnotou, zda diskutující známe i mimo internet, apod.).
Vezměme si třeba Facebook. Tam většinou nemáme zábrany komentovat statusy našich kontaktů či diskutovat jejich příspěvky, jsou-li pro nás něčím zajímavé. Síť na Facebooku je "naše" teritorium. Ale na příspěvky z anglofonní webové stránky, kde již tradičně do diskuse přispívají tamní "lidé z branže" se nám tak lehko již nereaguje. Potom používáme strategii glokalizace, kdy daný obsah "přeneseme" z cizího území na naši "mateřskou" půdu, kde ji můžeme bez zábran debatovat s našimi oborovými kolegy.
Sice nerada činím paralely mezi off-line a on-line světem, v tomto případě ale udělám výjimku. Podobný mechanismus totiž můžeme vystopovat i v případě marketingového výzkumu. Jak by asi vypadal hloubkový rozhovor na téma zvyků konzumace lihovin v kavárně, či restauraci a jak by asi probíhal v naší pracovně? Jak by se asi respondentkám při "fokusce" diskutovalo o značkách jogurtů v kancelářské zasedačce a jak potom v obýváku jedné z nich? Je zřejmé, že v obou případech by prostředí, které je respondentovi/ce bližší, bylo více motivující pro aktivní komunikaci.
Navzdory této "selskorozumové" zákonitosti se ovšem stále setkáváme s tím, že musíme klientovi vysvětlovat, proč účastníky našich výzkumů nenutíme, aby chodili k nám, ale naopak rádi přijdeme za nimi - do kontextu jejich žitých zkušeností. Vhled do spotřebitele nezískáme na našem území, ale "tam venku".
